ZÁKULISNÍ PLK: Vzpomínáme

Čau, dlouho jsme se nečetli! Není moc nápadů na to, jak se vyjádřit a tak bych trošku zabrousil do historie a vzpomněl pár kluků, kteří u nás byli na hostování a nesmazatelně se mi vryli do paměti.

Martin “Plačis” Plaček

Jóó, starej dobrej a obrovskej Mates Plačis. To byl klučina, spíš chlap jako hora, který k nám přišel na hostovačku z Hattricku Brno. Futra jsou mu malý, hokejky se na něj nedělají, ale v duši malej kluk, kterej nezkazil žádnou srandu… A to ani ve sprše… Trenér se ho bál, ale nebál se ho stavět do zápasu. Oblíbil si našeho Honzu Kolenu a od té doby se mu začalo říkat SYNKU. Obránce, se kterým bolel každej souboj. Srážka s ním byla jako srážka s automatem na kafe – to prostě nechceš. Po sezóně bohužel odjel za prací do Irska, kde stále čeká na pozvánku zpět.

Martin “Junkič” Junek

Tak tohle byla kapitola sama pro sebe. Nezastavitelnej rebel, průserář a pártybój Junkič se kterým žádná akce nekončí za tmy. Přišel z Pardubic, trošku prohnat kluky v první lize a holky ze Svitav. Hned po prvním domácím zápase si rozbil hlavu, když naivně šel „sednout na jedno“ s Lukášem Musilem (víc asi nemusím vysvětlovat). Druhý domácí zápas… pro změnu spal v autě, protože mu Pepa Prudil slíbil ubytování a pak už se nepotkali. Trénink před zápasem a Laco Doseděl mu pro změnu rozrazil obočí. Ale na druhou stranu na hřišti zápasy odjel po zadku a nejeden soupeř mu nemohl přijít na jméno. V tuto chvíli studuje v Praze a bojuje v Pardubicích o místo v sestavě.

David “Petráš” Petráž

Divadelní herečka, prudký elegán a pravá ruka našeho vlasáče Jirky Nejedlého. Takový florbalový Galásek, člověk o něm v zápase moc nevěděl, ale odvedl tolik práce, co nikdo. Je to divný, ale žádnou špínu na něj ani nemám, což mě docela štve, jak byl čistej. Snad něco v nejbližší době vyvede! Nyní studuje v Olomouci a čeká ho cesta do zahraničí.

Jan “Žanek” Malý

Ve svých letech obávaný útočník. V FbK se v něm ale objevil obranářský pud a chránil moji svatyni. Je to ten typ člověka, kterej toho moc nenatrénuje, ale všechno si odůvodní a stejně odvede solidní výkon. Je to hrozně přímej člověk, kterej se nebojí přijít a říct ti, žes byl fakt hroznej a normálně tě takhle sundá, i když on sám na tom byl podobně. Ale to bylo na něm to krásný. Nikdy tě nepodělá, a když je třeba, tak podpoří jak nikdo. Jeho tradiční hláška: Při zápase v ženském altu, kterou asi slyšel každý na hale – Čaaaaaas, máááš čááááás. Proslavil se také tím, že se po každém zápase zranil… “Mě bolí lýtko, bolí mě stehno, bolí mě ruka…” On už měl prostě všechno. J I když bydlí v Olomouci, pracuje v Brně, tak žije s námi a neustále požaduje fotoreporty ze zápasů.

Ladislav “Štangl” Štancl

Učitelskej Láďa, kterej si vlastně během sezóny vychoval Dominika Šmardu, který je teď hráčem brněnských Bulldogs a hostuje u nás. To byl pan Jistota. Kluk, kterej odehraje vždycky super zápas a ještě něco navíc (třeba vlastňáček). Čert vem, jak byl dobrej, hlavně nám do kabiny vozil buchty, který sám napekl a o to šlo! :-D Nikdy nezapomenu na to, jak jsme jeli na zápas, měli jsme ho cestou nabrat a špatně se domluvil s trenérem… Prostě jsme ho tam nechali a on s náručí buchet šel a rozdal je po rodině. Do teď mu Luba Kocourek dluží ranec buchet. Vrátil se zpět do Litomyšle, kde rozdává radost místním a já stále vyhlížím jeho návrat! I když jsme těžce kousali jeho pozdravy „Čauky mňauky“.

Nedá mi to, ale musím vzpomenout na legendu Petra “Pecku” Čápa!

Odchovanec FbK, srdcař a velký cestovatel. Je to právě on, co nemohl dva roky dát gól a podařilo se mu to až v posledním zápase v Dačicích, kde jsme vyhráli 15:0 a on dával právě 15. gól! Kdyby v té chvíli našel správné dveře, tak vyletěl z haly a už ho nikdo nikdy neviděl! Psalo se o něm na nejrůznějších florbalových serverech díky jeho schopnosti vstřelit gól. Dělal kapitána, hecoval náš tým, nezkazil žádný večírek a teď cestuje kdesi po světě a loví škeble :-)

Hrozně rád na kluky vzpomínám a věřím, že jsme spolu nehráli naposled.

Skáca #48