Velký rozhovor s Kristýnou Jílkovou

Kristýna Jílková zažila zatím svůj nejlepší rok. Posbírala všechny důležité klubové medaile, ale hlavně získala historicky první medaili s reprezentací žen na MS a stala se její historicky nejlepší střelkyní. Ale to byla pro svitavský florbal pouze pomyslná třešnička na dortu, protože již před Mistrovstvím světa členové výkonného výboru rozhodli o tom, že právě Kristýna bude prvním, kdo vstoupí do Síně slávy svitavského florbalu. Mimořádná událost si zasluhuje mimořádný přístup a proto vám přinášíme tento rozsáhlý rozhovor mapující celých prvních 10 let florbalové kariéry #9 Kristýny Jílkové.

Tvoje florbalové začátky se tradují do roku 2000, kdy jsi ve svých 12 letech započala docházku na osmileté studium svitavského gymnázia. Držela jsi poprvé florbalku v ruce ještě někdy dříve, třeba na základní škole?
Na základce jsme florbalky neměli, takže opravdu až na gymplu. Tam zpočátku taky nebyl moc velký výběr, a když se nás tam sešlo víc, které jsme hrály napravo, musely jsme si při střídání půjčovat hokejky :-). Ale nakonec jsme měli pod vedením pana profesora Komoně celkem úspěchy i v celorepublikové soutěži a právě on mi dal tu správnou chuť do florbalu.

Nově založený tým žen v roce 2001

O rok později se otvírá hala Na Střelnici a FbK Svitavy vycítilo prostor pro rozvoj a zakládá mládežnická družstva. Lubomír Kocourek přesvědčí tehdejší vedení o budoucnosti ženského družstva a pořádá první nábor. Dorazila jsi na první tréninky sama nebo tě někdo přivedl?
Na tohle už si asi úplně nevzpomenu, ale znala jsem tam spoustu holek právě ze školy nebo z volejbalu, který jsem hrála. Takže jsem nejspíš přišla sama a hned se chytla známých tváří.

V první sezóně se umisťujete na 5. místě 2. Ligy žen-divize III. Nejproduktivnější hráčkou týmu je Zuzana Bartošová (dnes Hnátová) a ty jsi za 14 zápasů nasbírala pouhé 2 góly. Jak vzpomínáš na první sezónu?
Bylo to pro nás všechny úplně něco jiného, nového. Každý hrál buď jiný sport, nebo nic, ale to bylo v tu chvíli úplně jedno. Stály jsme na hřišti vedle sebe a snažily se hrát, co nejlíp, i když jsme vlastně pořádně nevěděly jak :-) Každopádně 5. Místo bylo dobré a vyhlídky na další sezónu taky. A z těch dvou gólů byl ten první dokonce první vůbec, co jsme daly :-)

Hned ve druhé sezóně jsi se však stala lídrem týmu, alespoň co se týče kanadského bodování. Nastřílíš 15 gólů a na 16 nahráváš. Co se přes léto stalo, že jsi zaznamenala tak raketový vzestup?
Asi jsem se stačila rozkoukat :-) Ne, myslím, že jsme začali víc makat, příprava byla těžší, začali jsme se tomu zkrátka všichni víc věnovat a už jsme věděli, do čeho jdeme. To, že jsem začala dávat góly, bylo asi tím, že jsem se konečně naučila trochu střílet :-)

Čerstvě prvoligový tým žen (2005)

Netrvalo dlouho a postupujete do 1. ligy (tehdy nejvyšší soutěž) na úkor Uherského Brodu, který, ač byl v sezóně první, přenechává postup vám. Byly oslavy veliké?
I když jsme věděli, že Brod do 1. Ligy nepůjde, musely jsme až do posledního kola bojovat s Otrokovicemi. Vyšlo to myslím na poslední zápas, takže šlo o hodně! Ten zápas byl dost těsný, spousta šancí na obou stranách. O to větší pak byla euforie. :-) Pamatuju si hodně šampaňského :-)

V postupovém roce 2004 ses také společně s Pájou Korčákovou dostala do reprezentace juniorek, která tehdy byla právě založena. Jaké byly první kroky ve velkém florbalu?
Poprvé jsme byly spolu jako repre na Czech Open a my s Pájou přijely do Prahy celý vyjukaný, pořádně nevěděly kudy kam. :-) Ale myslím, že jsme tam poznaly, jak se florbal dělá i v jiných klubech, srovnaly se s ostatníma holkama a zahrály si zápasy proti jiným zemím, což se nám do té doby samozřejmě nepoštěstilo a začaly tvořit tým pro MS.

Přichází první sezóna v nejvyšší české ženské soutěži. Z Uherského Brodu přichází jejich nejlepší hráčky sestry Chovancovy, s nimiž vytvoříš jeden z nejlepších útoků v 1. lize a stáváš se respektovanou osobností. Měly nejen ony, ale i celý tým, na tvůj další vzestup velký vliv?
Nejsem si úplně jistá, zda jsme nastupovaly pravidelně v jednom útoku, ale i ony měly samozřejmě vliv na moje výkony, nicméně nebyly zdaleka jediné. Byli jsme malý klub, takže na mě měl vliv opravdu každý člověk, se kterým jsem se setkala na hřišti i mimo něj. Neměly jsme v týmu výrazné individuality, takže pro úspěch v 1. lize jsme museli táhnout za jeden provaz.

Nakonec prohráváte až v pátém rozhodujícím utkání čtvrtfinálovou sérii s Chodovem, navíc před domácím publikem, a končíte na 5. místě. Bylo to pro tebe velké zklamání? Svitavský počin, kdy nováček nejvyšší soutěže zaútočil na elitní čtyřku, již nikdo poté nezopakoval.
Na jednu stranu zklamání, na druhou stranu asi nikdo z nás úplně nečekal, že bychom se mohli dostat vůbec do play-off, takže páté místo bylo i tak úspěchem. A to, že to bylo doma? O to lepší, že jsme se mohli přímo rozloučit s fanoušky a rodiči, kteří nás celou sezonu maximálně podporovali.

1. liga se přejmenovává na Extraligu žen a FbK Svitavy vstupuje do druhé sezóny. Nedaří se však udržet sestry Chovancovy, tým je na tom navíc výsledkově bídně a ty odcházíš do rodící se Děkanky. Jak moc těžké období to pro tebe bylo?
Nebylo to jednoduché z toho důvodu, že jsme byly namlsané z úspěšné první sezóny mezi nejlepšími týmy a možná si tak trochu myslely, že to půjde samo. Navíc cíle byly vyšší než před začátkem prví sezóny a prostě se nedařilo. Vyhrály jsme jen pár zápasů a byly na konci tabulky. V půlce sezóny jsem dostala opět nabídku k přestupu, na kterou jsem tentokrát kývla. Vždycky jsem říkala, že dokud to půjde, budu hrát za Svitavy, ale cíle byly vyšší i v repre a v tu chvíli jsem cítila, že už to nejde a je čas přestoupit.

Hned první utkání po přestupu do Děkanky jsi hrála proti svým čerstvě bývalým spoluhráčkám. Jak moc bylo složité se na utkání plně soustředit?
Byl to zvláštní pocit, protože to byla opravdu krátká doba po tom, co jsem odešla. Ale tohle člověk vnímá spíš před zápasem nebo po zápase, při něm na to většinou zapomene a soustředí se na hru.

Fenomén Děkanka začíná řádit na českých i zahraničních hřištích a ty jsi jeho součástí. Jaké bylo začlenění do takového týmu po bok hvězd, jako byla Ilona Novotná?
Já jsem strašně ráda, že jsem si mohla zahrát s Ilonou Novotnou, Klárou Rozumovou, Hanou Váňovou a dalšími i v reprezentaci. Jsou to opravdu velké osobnosti v ženském florbalu. Člověk to pak přestane vnímat, že hraje s někým takovým a bere je jako každého jiného, ale když pak tyhle holky skončily, zase jsem si to víc uvědomila.

První titul v dresu Děkanky (vlevo Dominika Šteglová)

Příběh Děkanky, Tigers a Herbadentu, jak se postupně tým přejmenovával, zná asi každý. Už jen stručný výpis úspěchů vzbuzuje obdiv: 5x Mistryně ČR, 2x bronzové na Poháru mistrů, 6x vítězky Poháru a 5x vítězky elitní kategorie na Czech Open. Je pro tebe vítězství rutinou nebo to pokaždé prožíváš stejně intenzivně? Které je pro tebe nejcennější?
Každé vítězství je trochu jiné, když jsme vyhrávaly vysokým rozdílem, tak ta euforie je pak o něco menší, než když je to vyhecované do poslední chvíle. Největší zážitek je asi první titul a hlavně první pohár mistrů ve Finsku. Pro všechny z nás to byl první „výlet“ s klubem do zahraničí na takovýto turnaj a nikdo nečekal, že prohrajeme se Švédkama v semifinále jen 2:1, o třetí místo porazíme druhé Švédky v prodloužení a získáme medaile! To byl asi zatím nejemotivnější moment!

V roce 2006 odjíždíš reprezentovat společně s Veronikou Bekeovou na MS juniorek do Německa, kde saháte po medaili, ale nakonec v boji o 3. místo podlehnete Švýcarkám 3:4. Jaká byla atmosféra v týmu během turnaje a po prohraném utkání o bronz?
Tohle byl strašně fajn turnaj, byla skvělá parta, spousta srandy, výborné vedení. Všechno prostě klapalo, tak jak mělo. Nakonec ta medaile nevyšla a bylo to velké zklamání, ale stejně na ten turnaj strašně ráda vzpomínám. Takovou partu a atmosféru jsem už poté nikdy v repre nezažila. Navíc si myslím, že tohle MS byl takový zlom v celém ženském florbalu u nás.

Nejvíce jsi v reprezentaci zazářila na MS žen 2009 ve švédském Västerås a proslavuješ se jako chladnokrevný kat trestných střílení. Když se rozdávala tréma, tak jsi chyběla ve frontě nebo máš nějaký recept na potlačení nervozity?
Asi bych tomu neřekla zrovna „zazářila“ :-), zrovna mi tam spadlo víc gólů, ale když bylo potřeba v důležitých zápasech o medaile, tak to byla bída. A nájezdy mi vycházely, to je pravda, ale teď mi zas moc nejdou, tak budu muset vymyslet zas něco jinýho :-)

Dosavadního vrcholu ses dočkala v roce 2011. Ve Švýcarsku získáváš na MS historicky první medaili pro český ženský florbal a k tomu ještě se zapisuješ do čela historické statistiky reprezentačních střelkyň, kde odsouváš Ilonu Novotnou na druhé místo. Máš ještě nějaký cíl, kterého chceš ještě dosáhnout?
Bronzová medaile je super, proto jsme na to MS jeli, takže další moment do sbírky parádních zážitků. Co se týče té statistiky, popravdě jsem o tom vůbec nevěděla, říkal mi to po zápase až Filip Šuman a nějak tohle moc neřeším. No a cíl je teď jasný: chtěla bych získat medaili tady u nás na MS, to by byl nejspíš můj vrchol. Přeci jen ta motivace se už teď hledá hůř. Vůbec nejlepší by bylo, kdyby se to MS hrálo ve Svitavách :-)

Musela jsi někdy florbalu klást moc velké oběti, abys dosáhla všech těchto milníků? Měla jsi někdy pocit, že za to ti florbal nestojí a raději s ním skončíš?
No teď, když člověk hůř hledá motivaci, tak si říká, že mu ta dřina za to nestojí, to je pravda, ale pak když si člověk najde nějaký cíl a přicházejí vítězství, je to všechno jako při starém, a řeči o tom, proč skončit s florbalem, jsou pryč.

Czech Open 2009

Jak nám ve svém rozhovoru Patricie Bártová z týmu žákyň prozradila, jsi pro ni a nejspíš i pro další florbalová „mláďata“ vzorem. Cítíš nějak i toto břímě a snažíš se jít víc příkladem než před lety? Měla jsi ty sama nějaké florbalové vzory?
Jsem ráda, jestli ve mně někdo vidí svůj vzor, ale můj přístup k florbalu se myslím moc nezměnil. Makám jako vždy a snažím se tomu dát maximum. Jinak vzory jsem asi úplně neměla, spíš až teď časem vnímám, jak hrajou hráčky z jiných týmů a zemí, a že bych třeba chtěla hrát jak ony :-)

Poslední téma bude FbK Svitavy. Svou reprezentací klubu, i když jsi neměla na dresu Hydru, si troufám říci, že sis získala srdce a hrdost snad všech jeho členů, včetně těch, u kterých bylo spíš očekáváno, že vstoupí jako první do naší Síně slávy, tedy ikon FbK Davida Komůrky a René Hnáta, jelikož právě oni velkou měrou o této poctě rozhodovali. Na plese jsi neměla na přípravu nějakého proslovu moc času, co bys k tomu řekla více s odstupem času?
Fakt si toho strašně moc cením, i když si pořád myslím, že právě Renda s Mrožem měli dostat přednost! Každopádně je v té Síni ráda přivítám příští rok :-). Nic to ale nemění na tom, že jsem opravdu ráda především za to, že na mě svitavský florbal nezapomněl, a když jsem odešla, jsem tady pořád vítána! Takže děkuji především za to, že se mám kam vracet!

Co pro tebe znamená a co se ti vybaví, když se řekne FbK Svitavy?
Spousta kamarádů, přátelské prostředí a hodně skvělých vzpomínek. Klub, kde jsem vyrůstala, a který mě připravil na působení v nejvyšším ženském florbalu. Ale PŘEDEVŠÍM se mi vybaví… Kvalitní svitavský florbal! :-)

Poslední otázka: Kristýna Jílková, číslo 9, Hydra na hrudi a na svitavské soupisce. Dočkáme se toho ještě někdy?
Těžko říct takhle z hlavy, jestli se vůbec někdy natrvalo vrátím do Svitav. Jestli ale jo, tak bych se florbalu pravděpodobně věnovala, už spíš jen jako třeba trenérka nebo jinak pomáhala a možná bych si třeba s holkama pinkla, ale do Svitav už nějaký špičkový comeback na vrcholové úrovni nechystám :-)