Mistryně ČR v řadách FbK – Barbora Mařáková

Barbora Mařáková je nováčkem v dresu FbK Svitavy. Tato 14-ti letá sportovkyně z Koclířova bojovala tuto sezónu za tým juniorek, který dosáhl zatím svého nejlepšího výsledku za poslední 3 sezóny. Bára k tomu určitě také přispěla svým vítězným duchem, neboť se nedávno stala Mistryní ČR ve střelbě laserovou puškou. To je skvělá příležitost k tomu jí vyzpovídat, což jsme také hned učinili.

Báro nejdřív nám pověz, v jaké disciplíně jsi se takto blýskla?

Byla to střelecká štafeta tří-člených týmů. My jsme byli ve složení Tomáš Kukaň, Jakub Látal a já. Princip je takový, že každý střílí z jiné polohy – ze stoje, klečmo a v leže. Já střílím v leže, což je asi také nejtěžší, protože střílím z 10 metrů na redukovaný terč o velikosti 1,4 cm. V tomhle složení jsme stříleli na závodě úplně poprvé, ale nakonec se ukázalo, že to nemělo na nic vliv.

Jaká byla cesta k titulu Mistrů ČR – jaký byl závod?

Závod byl takový, že v suchém triku opravdu nebyl i přesto, že tento sport není až tak rozvinutý a konkurence není široká. Takže to bylo v mokrým triku, v triku třikrát převlečeným, ale zdravou soutěživostí jsme vše zvládli bez větších komplikací. Zatímco v tréninku jsme se ne a ne dostat pod 30 vteřin, tak v závodě jsme ukázali, že to jde a dostali se na průměr 26 sekund.

Máš ještě nějaké úspěchy?

Nevěnuji se čistě jen střelbě, ale tzv. brannému víceboji. To je disciplína, která zahrnuje hod do dálky, hod na cíl, orientaci v terénu, střelbu na biatlonové terče po zátěži, zdravovědu a to všechno je zahrnuto na 3 kilometrové trati. A v téhle disciplíně jsem loni vyhrála v týmu s Martinem Malým a Františkem Petrželou také MČR a letos pojedeme na Slovensko bojovat za naši zemi na mezinárodní akci.

Jak dlouho se střílení věnuješ a s čím a jak často trénuješ?

Střílení se věnuji od roku 2007, kdy můj táta založil střelecký oddíl a je to v podstatě jediný sport, který jsem před florbalem závodně provozovala. Trénujeme jednou týdně, protože tatínek je velmi pracovně vytížený člověk a nemá na to více času. A s čím střílíme. V létě ze vzduchových pušek, v zimě z laserových.

Jak jsi se dostala od střelby k florbalu?

Ve škole jako v každé jiné je tělocvik, kde si právě náš učitel pan Komoň všiml mého zájmu o sport, a proto mě a Lenku Šikulovou pobízel k tomu, abychom začali chodit do nějakého sportovního týmu. Zvolili jsme si florbal, protože Adéla Šikulová tedy Lenčina sestra měla už nějaké zkušenosti a mohla nám poradit jak to ve florbalu chodí, jak je to s vybavením atd.

Co říká tatínek na tvůj nový koníček stojící vedle střelby?

Má samozřejmě výhrady, protože pro něj je logicky prioritou střelba, ale oba sporty se mi nekryjí, tak je vše v pořádku.

Napadá mě trochu dětinská otázka, jaký je rozdíl mezi střelbou z pušky a florbalovou?

To je jednoduché, ze střelby z pušky bolí oko a ze střelby florbalové bolí celé tělo :-)

Tím se dostáváme k tvému relativně novému koníčku – florbalu. Jak se ti zatím líbí v FbK?

Zatím se mi tady líbí.

Co konkrétně se ti líbí?

Cítím se dobře v kolektivu, líbí se mi postupné dosahování cílů a taky, že ze sebe vydáváme vše pro dobro týmu. Taky se mi líbí například tréninky pana Hnáta. Když jsem je sledovala, tak dokázal kluky zaujmout, učil je nové věci hrou a ne přísným řvaním. Při hře přesně ví co má dělat. Neříkám že ostatní to neví, ale prostě se mi líbí jeho přístup jak ke hře, tak k trénikům.

Máš nějaký florbalový vzor?

Zatím vůbec, nemám přehled o tom, co se děje. Na živé přenosy zápasů se nedívám, psychicky bych to neunesla, vždycky je moc prožívám :-D  To radši jdu na zápasy na halu a okukuju od všech triky, co bych mohla také využít. Nestíhám florbal také více sledovat proto, že se potřebuji dost učit, abych měla lepší průměr a dostala se na mou vysněnou školu, chtěla bych se zabývat sociálním právem a politikou.

To je pro dnešek vše, díky za rozhovor, zase někdy příště.

Tobě taky a pozdravuju všechny hráče i hráčky a přeju jim hodně štěstí do dalších sezóny, já do ní určitě půjdu s vámi!