ZÁKULISNÍ PLK: Florbalisté hrdiny Svitavské desítky!

Členové Oddílu atletiky TJ Svitavy podporují svitavské florbalistky a florbalisty po celou sezónu (ostatně jste se to mohli dočíst v rozhovoru s Ondřejem Kličkou). Proto naši hráči ucítili potřebu jim jejich nehynoucí podporu oplatit a zúčastnit se již závodu okolo stadionu s názvem Svitavská desítka. Jak závod z pohledu našich bijců proběhl se můžete dočíst právě teď v dalším dílu seriálu plků Jirky Skácelíka!

Všechno to začalo hrozně nevinně, když jsem otevřel mail od Lukeho “Jumbo” Brýdla:

„Zdar borci,

rád bych vás pozval na Svitavskou desítku, což je lidový závod na 10 km, který pořádají atleti. Vzhledem k tomu, že to jsou naši skalní fanoušci, tak by bylo dobré se tam ukázat a ten závod si zaběhnout“…

Jasně! Proč ne? Super nápad! Ale zkusil sis někdy zaběhnout 10 kiláků??? Například já, chudák malej, kterej se jenom plácá v bráně a běhání nechává na klukách ve hře, jsem se moc necítil, když přišlo na lámání chleba. Ale na Petra “Laňku” Čápa jsem neměl, protože ten volal i nějakýmu trenérovi a zjišťoval si jaký si má vzít vitamíny, co má jíst a potřeboval hlavně ujistit,

že to doběhne! Silné jádro Čeldova gangu (Jiří Skácelík, Petr Čáp, Lukáš Brýdl, David Říha, Lukáš Musil) to mělo jako povinnost a další odvážlivci byli tito: Svitavská ikona René Hnát, uznávaný inspektor Josef Prudil, prezident Marek Vomočil a fotbalista nebo florbalista (teď nevím jak to má) Tomáš Hynek.

Devět statečných se tedy sešlo před branami svitavského stadionu a po zaplacení startovného a obdržení startovního čísla si teprve uvědomili co je čeká. Peťa Čáp nervózně přešplapoval a brumlal si, že to je horší než čekání na maturitu, Luke Brýdl by si zaběhl i dvacítku, kdyby to bylo možný, Fizič s Muskou dávali v klidu cigárko na roztáhnutí plic a Vomáčkovi jsme z čísla 56 udělali 95 pro zmatení pořadatelů (Ovšem Marek o tom nevěděl! Dali jsme mu to číslo s Čeldou na záda). Peckovi jeho trenér na telefonu poradil, že se máme rozběhat a rozcvičit, tak jsme tak začali činit, ale i to nám dalo dost zabrat. Vypadali jsme spíše jako nějaká atrakce mezi těmi poloprofíky, ale náš cíl byl jasně daný již na startu, když jsme si zařvali „DOBĚHNOUT“!

Bylo odstartováno a hned ze startu jsme si vydobyli skvělou výchozí pozici, kdy jsme vše kontrolovali z chvostu startovního pole a čekali na případné chyby běžců. Ty bohužel nepřišly… Pořadatelé to měli tak skvěle vymyšlené, že nebyla šance si závod kdekoliv zkrátit – ani ze známosti, jak zjistil Muska. Když jsme probíhali kolem měřičů kol, tak ti hlásili: číslo 46 8 kol, 47 8 kol, 48 8 kol a pak najednou číslo 95 (polomrtvý Vomočil, který netušil co se děje), ale zapsali si ho. Během závodu jsme se rozkouskovali do 4 výkonnostních skupinek. Stíhači Brýdl, Říha, Hynek; Tempaři Skácelík Čáp; Nemrtví Vomočil, Prudil (Pepa to měl těžší, protože měl za pasem želízka a bouchačku) a poslední skupinka Vyletníci neboli takový SAFETY CAR Hnát, Musil. Nějakým záhadným způsobem jsme ty naše zadky dotáhli do cíle a při dobíhání posledních běžců Musila a Hnáta tribuna jásala, stála a tleskala! (Důvody mohou být různé- buď lidi byli rádi, že doběhli v pořádku nebo že už konečně doběhli a může začít další závod).

Jedna perlička na závěr: Skupinka nemrtvých (Prudil, Vomočil) měla závod o kolo kratší, protože se pořadatelé na to jejich utrpení nemohli již dívat, tak je pustili dříve. Marek doběhl, lehl a omdlel a Pepa konečně odložil zbraň a pouta.

Večer jsme šli řádně zregenerovat na akci REGENERACE pořádanou Čeldovým gangem, kde byl přijat 13. člen! A nebyl jim nikdo jiný než hráč s dresem číslo 13 – Michal “Čert” Štěpař! Ale o tom příště…

Článek o Svitavské desítce na oficiálním webu svitavské atletiky, včetně zmínky o heroickém výkonu našich borců, si můžete přečíst ZDE.