Patricie Bártová: Chci jít ve stopách Kristýny Jílkové

Malá vzrůstem, ale s velkým srdcem a velkými cíli. To je Patricie Bártová, 13-ti letá talentovaná hráčka, která do FbK Svitavy přišla na podzim roku 2009 a stala se tak předvojem vlny nových mladých hráček, která přišla o rok později. Jaké jsou její cíle, co dělá kromě florbalu a co doporučuje dívkám, které se rozhodují zda-li přejít z tělocvičen škol pod křídla FbK Svitavy na horkou palubovku haly Na Střelnici? To se dočtete v tomto rozhovoru.

Páťo, pocházíš z Rozhraní, které všichni Svitaváci znají z častých cest do Brna. Jak jsi se ocitla ve Svitavách?
Chtěla jsem lepší příležitosti uplatnit se, a taky za účelem studovat na Gymnáziu, jelikož škola v Moravské Chrastové, do které jsem dojížděla, mi nenabízela tolik, co bych chtěla.

Vypadáš celkem sebevědomě. Jaké máš tedy cíle? Jak florbalové, tak osobní.
No, zase tak světoborné to není. Dokud bude možno, chtěla bych za svitavský tým hrát, kolektiv máme dobrý. Ale pokud by se časem naskytla možnost hrát vyšší soutěže, než které hrajeme ve Svitavách a měla bych na to, o což se budu snažit, tak se nebudu rozmýšlet. Jinak co se týče osobních cílů, tak z gymnázia plánuji odejít na střední školu s přípravou na žurnalistiku, ale ve florbale bych chtěla pokračovat pořád.

Vzhledem k florbalovým cílům by celkem dobře mohly být tvými vzory Kristýna Jílková a Lenka Kubíčková.
O Kristýně Jílkové se přede mnou často zmiňuje můj vyučující tělesné výchovy pan Komoň a její úspěchy a cesta za tím co má, mě celkem oslovila. Kdybych měla příležitost, ráda bych si s ní osobně o tom všem promluvila. Nebylo by na škodu jít v jejích stopách.

Třeba se ti to poštěstí a nebude to trvat dlouho. Kristýna se za námi vrací ráda, přece jen zde začala její skvělá florbalová kariéra. Vyvstává tedy otázka, jaký si buduješ vztah k FbK Svitavy?
Už jenom za tu chvíli co v FbK působím, což je asi 1,5 roku, jsem poznala spoustu skvělých lidí. Pro mě jsou velmi významné zkušenosti se staršími holkami z týmu juniorek, které mě naučily spoustu věcí, které užiji a daly mi do začátku trošku sebevědomí. A jsem také vděčná, že mám možnost někde vůbec takhle začít.

A co jiné sporty? Čím vším jsi prošla a proč jsi se teď zastavila u florbalu, u kterého chceš evidentně zůstat již do dospělosti.
Zkoušela jsem mnoho sportů, ale jelikož daleko dojíždím a času je málo, florbal tak, jak ho ve Svitavách provozuji, mi vyhovuje nejvíce. U ostatních sportů zůstávám alespoň reprezentací školy. Pokud započítám i ty sporty, u kterých se zúčastním soutěží, tak jich bude mnoho. Kupříkladu stolní tenis, plavání, přespolní běh, ale takhle aktivně se věnuji pouze florbalu.

Proč ti florbal tak učaroval?
Popravdě byl to skoro první sport, u kterého jsem měla možnost se mu takhle plně věnovat. Postupem času a pár trénincích jsem začala pociťovat obrovskou chuť hrát a také jsem sklízela kladné názory, na moje začátečnické trénování. Navíc u nás na vesnici mě to učili asi 2 roky soustavnou hrou na asfaltu na parkovišti na naší návsi, takže jsem k tomu už trošku vztah měla, ale vůbec jsem nečekala, že to bude mít na moji hru nějaký vliv.

Je pravda, že jsme nebyli zvyklí na to, že nově příchozí dívky umí držet celkem správně hokejku a udržet celkem solidně na čepeli míček.
Děkuji. A za to jsem ráda a i to mě udrželo u florbalu. Já se vždycky rozhodla něco dělat, ale nevydržela jsem u toho déle než 4 měsíce. (smích) Až u florbalu.

A co koníčky, které nepatří do kategorie “sport”?
Baví mě anglický jazyk, takže soutěže v konverzaci v angličtině. Pak různé křížovky a hlavně sudoku.

Vraťme se zpět k florbalu. Která z našich juniorek či žen se ti nejvíce zamlouvá svým herním projevem?
Oslovila mě hra Markéty Ambrožově a Verči Jedličkové. Jsem velice ráda za možnost účasti na turnajích (ať už jako pomocný pořadatel), protože člověk alespoň něco ze hry pochytí. Ale určitě nejsou jediné, od koho jsem něco pochytila a za zkušenosti vděčím všem holkám.

Uvažujeme o kroku, že příští rok přihlásíme do soutěže opět družstvo juniorek, protože v našem regionu nejsou žádná družstva dorostenek ani žákyň, takže byste kvůli tomuto nepříznivému stavu musely dojíždět za soutěží do Ostravy či Prahy. Nebojíš se soubojů se staršími hráčkami?
Měla jsem příležitost hrát na přátelském utkání juniorek o prázdninách. Nebylo to sice nejlehčí, ale myslím, že není důvod k obavám. Budu hrát, jak budu umět a určitě to bude těžší než proti hráčkám mojí kategorie. Bude to těžké, už kvůli tomu že budou mít více zkušeností, ale možná zase dobré v tom, že se budeme muset o to víc snažit. A taky se naučíme prohrávat. Navíc já osobně mám 2 o dost starší bratry, takže jsem zvyklá se bránit. (smích)

Poslední otázka se dotkne ožehavého tématu. Bolestí dívčího florbalu je paradoxně fakt, že je to módní sport a proto se o něj pokouší i nesportovní typy dívek.
Ano, je škoda když na trénink přijdou holky, které nemají k florbalu žádný vztah a berou to pouze jako záminku k vychloubání před kamarády. Tempo tréninků je ale vždy odradí a už nepřijdou.

Když ti dám teď tu možnost, co bys těmto holkám poradila?
Připravte se na to, že budete muset opravdu zapracovat, dbát na docházku na tréninky a spolupracovat s týmem. Florbal je týmový sport a to může být pro některé holky problém. Navíc tempo tréninků je úplně jiné než v hodinách tělocviku a přístup trenéra také. Ale během tréninků zažijete i legraci, takže pokud vás florbal baví a máte k němu alespoň trošku vztah, můžete ho vyzkoušet.

Díky za rozhovor a ať se ti podaří dosáhnout vytyčených cílů.
Děkuji i já.